Struktura a princip EGR ventilů prošly neustálým vývojem. Dřívější ventily EGR používaly čistě mechanickou strukturu, ovládající proudění výfukových plynů pomocí fyzikálních zákonů. Tyto mechanické ventily EGR zahrnovaly konvenční a pozitivní/protitlaké typy. Jejich pracovní princip byl podobný bubnové- konstrukci s vnitřní pružinou a membránou. Využili podtlak v sacím potrubí k překonání odporu pružiny a otevření ventilu k vedení zpětného toku výfukových plynů. Vzhledem k omezené přesnosti mechanického ovládání však moderní vozidla střední -až{7}}vyšší- třídy obvykle používají elektromagnetické ventily EGR.
Elektromagnetické ventily EGR řídí otevírání a zavírání ventilu pomocí elektromagnetu, spíše než se spoléhat na podtlak v sacím potrubí. Řídicí jednotka motoru (ECU) na základě údajů v reálném čase, jako je objem nasávaného vzduchu, tlak v sacím a výfukovém potrubí, poloha škrticí klapky, teplota chladicí kapaliny a otáčky motoru, vypočítá, zda se má otevřít ventil a řídit průtok výfukových plynů. Přesným ovládáním solenoidového ventilu pomocí elektrických signálů se dosahuje účinnějšího procesu recirkulace výfukových plynů.
Souhrnně lze říci, že systém EGR jako účinný prostředek ke snížení emisí oxidů dusíku z automobilů dosahuje svých ekologických cílů zavedením části výfukových plynů pro sekundární spalování. Jako klíčová součást pro řízení množství přimíchaných výfukových plynů hraje EGR ventil v moderních vozidlech stále důležitější roli. Většina moderních vozidel používá elektromagnetické ventily EGR, které jsou přímo řízeny počítačem motoru, aby bylo dosaženo přesnějšího a účinnějšího procesu recirkulace výfukových plynů.
